Finská rally je sen.
Milí a přátelští lidé, krásná krajina, skvělé rychlostní zkoušky.
Komárů bylo minimum. Slunce spousta. Chyby? Žádné, absolutně žádné. Finky? Fajn 🙂
Šotolina a skoky. Skok na rally – to je obhlédnutí situace, projedou první dvě auta a mezitím si hledám nejlepší místo. Fotím zpravidla až to sedmé. Pokud však někdo dřív neodstoupí. Na třetí chystám druhý foťák, s čtvrtým opravím jeho nastavení. Páté natrénuju, šesté už může být ono – naštěstí není, nikdo neodstoupil, a tak podesáté zkontroluju nastavení obou foťáků. Na řadě je to mé – sedmé. Hluk, auto se blíží, skok, fotím. Kontroluju ostrost a běžím na další místo. Podle počtu nasazených aut do závodu mám jen jeden až dva pokusy, které se zpravidla neopakují. Někdy přiběhnu později a na přípravu mám jen zlomek času. Někdy nemám žádný.
A po rally na celý den zmizet v lese. Ráno se nechat vysadit a odpoledne zase vyzvednout na druhé straně. Potkat jen pár lidí. Les, vřes, skály, borůvčí, brusinky, lékořice, břízy, rašelina, les, voda, les a nikdo nikde, jen les, borůvčí a les.
Krása. Vážně.
Ve skandinávských parcích a lesích jsou často k nalezení chaty a přístřešky k odpočinku nebo přespání. Tenhle byl i se skvělou koupelnou:)
A pak domů.
